Historie

Následující historický materiál je převzat z publikace
„MINULOST BOŽEJOVA A JEHO OKOLÍ“,
autor Josef PIKL. Vydal MNV v Božejově v roce 1968.


ÚSTRAŠÍN

„Stará tvrz ústrašínská ležela na jihovýchod od vsi, na západním svahu stráně, která se zdvíhá na pravém břehu potoka Vlásenice (Hejlovky) a dnes je pokryta vysokým lesem.“ (Pro zájemce poznamenávám, aby se mohli rychleji orientovat, že toto místo leží v těsné blízkosti vodojemu, který si obec vybudovala pro místní vodovod.) „Dosud je v něm patrno velmi dobře tvrziště elipsovitého půdorysu o osách 20 m a 15 m dlouhých, opevněné hlubokým příkopem a mocnými valy, patrnými zvlášť na straně východní, kde byl přístup k tvrzi z planiny nejsnazší a kde tedy opevnění musilo být nejsilnější.“

Ve velikém díle Augustina Sedláčka Hrady, zámky a tvrze IV. 188 se uvádí: „Na místě tomto lesem porostlém se nic, než základy zdí mechem zarostlé a dvě prohlubně, z nichž jedna od nějaké věže, druhá od studně pochází. Příjezd byl od jihovýchodu, neb tu jest násep na způsob sedla snížen, aby se snáze k mostu přijeti mohlo; nynější příjezd povstal zasypáním části přikopu.“ – K tomu poznamenává prof. Dobiáš: „Správnost tohoto výkladu, který přijal zčásti i Josef Soukup, Soupis památek historických a uměleckých XVIII., 283 (obr. 362 – plán a dva příčné řezy, málo spolehlivé) by bylo možno kontrolovati jen výkopy.

Snad se některý čtenář zeptá, proč nebyly dosud potřebné výkopy provedeny ani v Božejově, ani v okolních obcích. Je třeba si uvědomit, že po naší vlasti je mnoho, velmi mnoho míst, kde je třeba zásahu naších historiků a archeologů, a že jde v mnoha případech o bádání, která má veliký význam pro historii celonárodní; sem možno zařadit průzkum pražského Hradu, kde byly vykopávkami objeveny několikeré základy prastarých staveb pod chrámem svatovítským, v jeho nejbližším okolí, pod chrámem sv. Jiří i jinde, a tam všude nacházejí naši vědci doklady o nejstarší historii našeho národa a pronikají často i do oblasti oné doby, která je pro nás zahalena neproniknutelným závojem nejistoty a dohadu, které pramení v dochovaných pověstech, kde je těžko možné rozeznat, co je náznakem skutečnosti a co dílem lidské fantazie. – Stejně důležité pro archeology jsou vykopávky nejstarších lidských a slovanských sídlišť u nás a místa, kde zazářila a pak opět zhasla první civilizace u nás, to vše, co shrnujeme pod název Velkomoravská říše, se vším, co jí předcházelo, ať už jsou to stopy po starých germánských kmenech Kvádů či Gótů, či po ještě dřívějších slovanských kmenech, které podle dohadu vědců ustoupily na Moravu z Ukrajiny před postupujícími hordami Hunů někdy kolem r. 375. – To vše uvádím jen proto, abych osvětlil, jak mnoho velmi důležitých míst u nás ještě čeká na probádání, které bude stát ještě nesmírné vědecké úsilí a stejně nesmírné finanční náklady. Dejme však opět slovo prof. Dobiášovi:

 

HEŘMAN Z ÚSTRAŠÍNA (1354 - ?)

„Nejstarší známý držitel této tvrze byl Heřman z Ústrašína, jenž se připomíná k 27. říjnu 1354 jako patron tamějšího kostela. Aspoň od 19. července 1361 byl jeho nástupcem Mareš z Ústrašína, známý též jako purkrabí pánů hradeckých na Roštejně u Telče.“

V poznámce o něm prof. Dobiáš dokládá, že 5. října r. 1361 je jedním z rukojmí Jindřicha z Hradce a znovu v letech 1368 a 1378. Bez titulu purkrabí roštejnského se uvádí v Telči 23. ledna 1364 a 13. července 1366 mezi služebníky Menharta a Jindřicha ml. z Hradce. V pečeti měl jen dva rohy nad helmou. Opis legendy v pečeti:

+ MARSCHONIS . D . VSTRASCIN.

„Jako patron ústrašínského kostela se připomíná jen ještě 13. března 1363. – Daleko četnější zprávy máme o jeho statcích na Moravě.“ (Nebudu je však uvádět, neboť nemají k tomu, co náš zajímá, přímého vztahu.)

 

VOJEK Z ÚSTRAŠÍNA (1362)

„Na jaře r. 1362 patrně zemřel, neboť 9. května t. r. se uvádí jako patron ústrašínského kostela již jen syn jeho Vojek (Hojek) z Ústrašína. Na Moravě se uvádí Hojek a jeho žena Anna již roku 1376 . . . Kromě Hojka se uvádějí na Moravě r. 1386 ještě Maršík a Jan z Ústrašína. – Nedlouho potom, nejpozději před 20. listopadem 1410, přešel Ústrašín v držení pánů z Proseče. Samostatné panství ústrašínské zaniklo tak ve větším panstvím prosečském, a poněvadž držitelé tohoto panství nemohli na neveliké jeho ploše udržovat sídla dvě, zanikla do polovice XV. století ústrašínská tvrz docela. (Listinné doklady z roku 1468 uvádějí mezi příslušenstvím statku prosečského v Ústrašíně jen „dvuor popl. s podacím kostelním“ ale o tvrzi – třeba pusté – ani zmínky.)“

 

FARA A KOSTEL V ÚSTRAŠÍNĚ

kostel„Paměti o faře ústrašínské jsou stejně staré jako paměti tamějšího statku, neboť vědomosti o nich čerpáme většinou z těchže pramenů. Jako jiné fary na Pelhřimovsku připomíná se i ústrašínská poprvé r. 1352. Asi z té doby si ústrašínský kostel, zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie, až dosud zachoval nejen svou situaci, ale i půdorys a větší část zdiva. Je to jednoduchá stavba s lodí skoro čtvercovitého půdorysu, krytou plochým stropem, s věží v průčelí. Presbytář tříosminového závěru je zevně opřen pilíři, jednou odstupňovanou původní kamennou římsou, a uvnitř je sklenut do jediného svorníku, žebry vyžlabeného profilu, vybíhajícími z prostých jehlanovitých konsol. Vlevo od hlavního oltáře je ve zdi sanktuarium, orámované pravoúhlým profilovaným ostěním, které vybíhá nahoře v nízký trojúhelníkový štít s křížem na vrcholu. Mříž se skládá z plochých pásů, na jejichž křížení jsou připevněny pěti a šestilisté tepané růžice. Kamenné i kovové detaily tohoto sanktuaria jsou tak vysoko zamazány olejovým nátěrem, že se není možno vysloviti určitě o jeho stáří.) Od lodi je kněžiště odděleno triumfálním obloukem, který má dole nizounkou, prostě zkosenou trnož a v náběhu je přerušen konsolovitou původní římsou. Okna presbytáře pozbyla sice svých kamenných ostění, ale dosud si zachovala v hrubých formách svůj gotický tvar.“

„Z chrámového inventáře, pokud pocházel z doby předhusitské, se zachovalo bronzové dveřní

 tlukadlo v podobě lví hlavy, velmi archaických forem, ale spíše snad již gotické než románské.(Za románské je podkládá Josef Soukup, Soupis památek XVIII. Str. 635n –obr. 226- a 659. Originál je nyní uložen ve sbírkách Národního muzea v Praze, v Ústrašíně je na původním místě jen odlitek s doplněným kruhem. – Zdali z doby předhusitské pochází žulová kropenka (křtitelnice?) polokulovitého tvaru, stojící v ústrašínské sakristii, nelze s určitostí tvrditi.“

 

DUCHOVNÍ SPRÁVCI V ÚSTRAŠÍNĚ (1354 – 1417)

tlukadlo„Nejstarší jménem nám známý farář ústrašínský byl Petr. (Jde-li o téhož faráře Petra, který r. 1355 zemřel na faře libkovodské, není známo. Řekl bych však, že je to dost pravděpodobné.) Když se r. 1354 vzdal tamější duchovní správy, byl k ní 27. října místo něho potvrzen kněz Martin. V Ústrašíně zůstal Martin skoro celých 7 let, až do r. 1361, kdy 19. července směnil svou faru s Frenclinem z Kadaně, oltářníkem sv. Kateřiny v chrámu Panny Marie před Týnem v Starém městě pražském . . . Franclin však nevytrval v Ústrašíně ani dvě léta. Již 13. března 1363 směnil své místo s Mikulášem, plebánem v Želině u Kadaně“.

„Nový farář, syn žlutického kováře Mikuláše, byl svým pohoršujícím způsobem života opravdu skvrnou kněžského stavu.“ (O tom bude pojednáno v další části této práce.) „V Ústrašíně působil do r. 1373, tedy 10 let.“
O nejblíže dalším faráři se nám zachovala náhodná zmínka, která potvrzuje, že se jmenoval Hermann a že v Ústrašíně působil do r. 1392, kdy směnil své místo s Petrem, dosud plebánem v Onšově. 12. března 1402 byl Petr v Pelhřimově svědkem výpovědi ve sporu o zádušní krčmu lidmaňskou.

„Ze všech farářů ústrašínských, pokud je z doby předhusitské známe, zůstal Petr na svém místě nejdéle, až do konce r. 1410, tedy skoro 19 let. Ještě 27. února 1410 uváděl v úřad nového faráře božejovského, ale již 20. listopadu t. r. směnil faru ústrašínskou za faru v Kališti s tamějším plebánem Mikulášem, již se svolením nových držitelů statku, Jana Hazmuky z Proseče a Mikuláše, plebána v Pošné.“ (Farář Petr asi odešel z Ústrašína pro různé obžaloby, o nichž bude pojednáno později.)

„Z působení nového faráře ústrašínského nevíme nic jiného, nežli že 19. října 1415 uváděl nového faráře do Libkovy Vody. Dne 22. září směnil své místo se stejnojmenným plebánem v Ježově. Tento druhý Mikuláš byl pak posledním farářem ústrašínským před náboženskými válkami.“
„Mezi svěcenci na akolytát r. 1412 se připomíná i Ondřej Jakubův z Ostrašína.“ „Důchod ústrašínské fary byl maličký: Papežského desátku se z ní platilo pololetně 6 gr., ročně 12 gr.“
Prof. Dobiáš se zamýšlí i nad půdorysem Ústrašína, který je ulicovitý. I když tento způsob zakládání osad lze na staré kulturní půdě pokládat za starší než okrouhlice, i když tento typ je na Pelhřimovsku vzácný (Pelhřimov – Hrnčířská ulice, Vlásenice, Veselá a Ústrašín), zdá se podle názoru prof. Dobiáše, že právě tyto osady patří k mladším osadám našeho kraje. Říká se, že tímto způsobem bývaly zakládány i kolonizační vsi ve XIII. stol.

Aktuality

  • Slámování odloženo

    Slámvání odloženo na sobotu 23.9.2017

  • Pozvánka na Slámování

    Pozvánka na první ročník Ústrašínského slámování, které se koná v sobotu 16.9.2017 od 14:00 hod. na louce pod váhou.Materiál na slámování a papírové tvoření, buřty, pivo a limo zajhištěno

  • Pozvánka na vycházku.

    Obec Ústrašín Vás srdečně zve na vycházku ústrašínskými lesy s prohlídkou nového vodojemu a to v sobotu 26.8.2017. Sraz na dětském hřišti v 16:00. Občerstvení zajištěno.

  • Úplná uzavírka stávající trasy silnice I/34

    Z důvodu dokončovacích prací bude od 13:00 hodin 1.8.2017 do 30.9.2017 úplná uzavírka stávající trasy I/34: 1. od napojení obchvatu u Božejova do Ústrašína 2. v prostoru nové mimoúrovňové křižovatky u Ondřejova 3.v místě napojení obchvatu u Myslotína

Počítadlo návštěv

Dnes 3

Včera 26

Týden 58

Měsíc 352

Celkem 14192